Účelem, smyslem našeho žití není dosáhnout dokonalosti, protože to nikdy stejně nebude stoprocentní. Jakmile dosáhneme jednoho cíle, ani to neoslavíme a naše mysl nám hned podsune další cíl a tak pořád dál a dál. Běháme jako myš dokolečka v kleci. Dokud nám nedojde, že skutečné vysvobození přijde jen přijetím sebe sama takové, jaká jsem. Protože pak nastává klid a harmonie. Když mi konečně dojde, že vše je v pořádku tak, jak to je.

Když se přijímám taková, jaká jsem a miluji se, tak už nic z toho nepotřebuji dostávat zvenku od druhých lidí, nejsem na nich závislá a právě proto dostávám vše.

Je to jen hra naší mysli a je jen na nás, zda jí budeme skákat na špek nebo ne. Ale jednoho dne se i mysl unaví a nastane klid.

Cogito ergo sum – myslím, tudíž jsem. Jak výstižné! Naše mysl tvoří tuto realitu. Zastav svoji mysl, zastavíš svět! Svět zmizí. Svět je pouhou iluzí.

Projevený svět je výtvorem našeho Ducha. Projevený svět je výtvorem naší mysli a potlačených emocí. Jak moc je pokřiven paprsek Ducha svatého (čisté lásky, energie zdroje) filtry našich nezpracovaných traumat, je věcí individuální. Mnoho životů, mnoho traumat. V hloubkách se ale rodí poznání, soucit a vnitřní síla.

Proto obejmi svůj stín, prožívej emoce a zklidni svoji mysl. Je čas se vrátit domů.

Categories: Blog

0 Comments

Napsat komentář

Avatar placeholder

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

×

Pokračováním užívání této stránky souhlasíte s použitím cookies. více informací

Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.

Zavřít